Příběhy

Klíč k úspěchu je štíhlost

14. června 2009 v 17:44 | +Melody+
Klíč k úspěchu je štíhlost

"Neměla jsem žádné přátele a situace doma byla nesnesitelná. Život se mi začal vymykat z rukou. Pak mi jednoho dne něco došlo: všechny oblíbené a spokojené dívky, které znám, jsou hubené! Usoudila jsem, že kdybych byla taky štíhlá, můj život by byl šťastnější. A tak jsem začala hubnout a všichni okolo si mě začali všímat. Holky, které mě do té doby šikanovaly, ke mně najednou byly milé. 'Ty jsi zhubla?' říkaly mi. 'Vypadáš skvěle, pojď s náma večer.' A pak to s mým jezením šlo z kopce.
Jedla jsem stále menší porce a nakonec jsem je začala úplně vynechávat. Do dvou let, tehdy mi bylo sedmnáct, jsem už vážila jen 35,5 kila a přežívala na sklence dietní coly denně. Pak matce došla trpělivost a odvedla mě k doktorovi. Stačil mu jediný pohled a hospitalizoval mě na šest měsíců. Podařilo se mi tam nabrat asi šest kilo, ale jakmile jsem se vrátila domů, hned jsem do toho spadla zpátky a zhubla na 32 kilo. Nutkání být štíhlá jsem nedokázala čelit.
Poprvé v životě jsem měla nad něčím kontrolu a věřila, že mě druzí budou mít rádi jen jako hubenou. Když mě ten lékař znovu uviděl, dal mě převézt na uzavřené oddělení. Začalo mi jedno z nejhorších období v životě. Byla jsem zavřená s divnými lidmi. A když jsem nejedla nepustili mě z pokoje - bylo to příšerné. Nakonec jsem začala jíst a můj postoj k jídlu se změnil - poprvé za mnoho let jsem z něj měla radost. Jenže pak jsem se tam seznámila s 'kolegyní'. Ta jedla, ale přitom dál hubla, protože užívala projímadla. Přišlo mi to geniální."

Od puberty buřtem!

22. dubna 2009 v 21:38 | +Melody+
zdroj - www.derewi.blog.cz (všichni znaj )
Obrázek je můj
Ahoj všem.
Můj příbeh bude truchu odlišnější než Vás všech. Jelikož mi není 16 ale 34,mám nádherného 3letého klučinu, docela průměrného manžela a fantastického přítele a přesto trpím stejnou stupidní psychickou úchylkou - bulimií.
Začalo to dávno, když mi bylo nějakých 14 let a začala jsem růst a zároveň tloustnout. Samozřejmě že při výšce 182 cm nemůžete vážit 50kg ( můžete ale není to asi zrovna zdravé ). Jenže já jsem tloustla a tloustla, moje maminka která měla v mládí stejný problém mě preventivně upozorňovala " Nejez, budeš tlustá !" tudíž dosáhla úžasného efektu: začala jsem žrát tajně a to víc abych se nacpala dopředu.
Ve svých 18 letech jsem se dopracovala k "nádherným" 116 kilům.
Všechny moje kámošky měly kluka, některé se vdávaly a já , Byla jsem hnusné tlusté cosi, co nikdo nechtěl - Golem který je středem pozornosti ale ne proto že by chtěl. pak plynuly roky až jsem najednou ve svých 28 letech navštívila jednu paní doktorku která se zabývá hubnutím a podařilo se mi zhubnout 40 kg.
Najednou bylo všechno nádherné, motali se kolem mě mužský, každý mě chválil, obdivoval. Konečně se za mě nemusel nikdo stydět.
Vdala jsem se za člověka který mě po celou dobu hubnutí podporoval a držel mi palce, strašně moc mi pomohl. vzala jsem si ho, mám s ním 3letého syna, v těhotenství jsem přibrala 13kg a to jen proto že jsem se nekontrolovala ! celé těhotenství jsem ŽRALA - ZVRACELA ze strachu že ztloustnu. To mi vydželo do dnes. Nejdřív jsem zvracela jen v pátek a v sobotu a ostatní dny jsem držela přísnou dietu, ale nyní, zvracím i 2x denně. Místo toho abych byla šťastná za všechno, zvracím i na úkor toho klučiny. Myslím na žřádlo 24 hodin denně, místo toho abych si sním hrála a učila ho spostu věcí.
Nevím jakz toho ven, budu musez k odborníkovi, ale těžko člověk přiznává že dělá něco tak odpornýho jako já. Vím že mi nepomůže nikdo, je to všechno o psychice ale jen chci říci že v tom nejste sami a že i starší ženský mají tenhle problém.
Ahoj a buďte statečný !!!!!!!!!!!!!!
+M+

Michaela & Ana

15. dubna 2009 v 19:53 | +Melody+
Příběh Dívčiny jménem Michaela, kamarádka autroky tohoto blogu

Ahojky Ti,kteří čtete tento muj krátký ale velmi bolestivý ,,životní přiběh",který mě vlastně provází už od dětství,chci vzkázat,že to co si přečtete slouží k tomu,aby vás to odradilo od any(anorexie)a nikoliv nějak inspirovalo...Jmenuji se Michaela,ale jak mi vetšina lidí řiká Miška.Jak jsem už prvne napsala,tak jsem od malička trpela obezitou,tedy možná ne obezitou,ale spíše nadvahou.Mé dětství nikdy nebylo nijak zvlášt růžové co se ohledně mé postavy týče.Ve školce se mi smály v kroví děti a když jsem nastoupila do základní školy,tak tím se to teprve ,,rozjelo".Děti ve škole se mi smály,kradly mi svačinky,zavíraly mě na záchod nebo denně shazovaly ze schodů se slovy:,,ty jsi tlustý špek"Asi do 5 třídy jsem jim to nějak trpěla ale pak jsem si rekla:,,DOST"začala jsem cvičit,chodila do různých pohybovek,míčových her a nakonec jsem zkončila u aerobicu,který mi ,,vytvořil "postavu snů.To mi tak mohlo být 15 let ..našla jsem si kluka,co se ke mě choval hnusně-ale tohle sem nepatří a v té době jsem nastupovala na střední školu Ekonomického lycea,kde jsem nehorázně přibrala,jelikož tahle škola na mě byla až moc náročná a stresy dělaly svoje a tak jsem se dostala při své výšce 172 cm na 80kg-prostě hrůza,ale měla jsem konečně nového přítele,který mě miloval(stále spolu jsme už 2,5roku)a proto jsem neměla důvod být jiná,ale v 17 letech mi to začalo vadit a tak jsem zase začla běhat a nějak jsem narazila na sránky o anorexii a ten den se stal mým osudným..Začala jsem být posedlá(stále jsem)vyhublým tělem.Prvne jsem jedla jen zeleninu,ovoce,tmavé pečivo..no zkrátka zdravou výživu,ale postupem času se to začalo stupňovat a já vyžila klidně týden jen o vodě s citronem a colou light.Byla jsem štastná,konečně jsem hubla,ale taky jsem poznala jak ,,chutná"mia(bulimie)začla jsem se přejídat,jak jsem to pomocí horké vody se solí vyzvracela a pak zase nejedla a dokolečka a dokola a do toho stále běhala.Každému jsem tvrdila že jím,ale vždy jsem jídlo schovala a když někdo nebyl doma,tak jsem ho vyhodila do koše.Nedokázala jsem dát do pusy nic,ani 1 piškot aby jsem ho nevyzvracela.Nakonec se stalo mé zvracení chronickým,už jsem nechtěla zvracet,ale zvracela jsem automaticky po všem co jsem dala do pusy.Tak jsem to řešila horkým mlékem,protože jsem se bála že umřu,někdy jsem si na břicho napsala dokonce FAT.. a prostě takto žiju stále-je to hodně ve zkrácené verzi,ale teď jsem štastnejší,protože jsem našla novou kamarádku,která mi hrozně pomáhá,teda asi jsem se do ní zamilovala,ale to sem taky nepatří...Je mi 18 a vážím kolem 55kilo,to je změna po 80kg co?Ale mě to nestačí chci vážit 45kg,jsem blázen?Ano jsem,ale to každá holka co nejí,tak se od vás neliším...Někdy jím,někdy ne,někdy zvracím,někdy to i v žaludku udržím,ale vím,že zítra až se zase probudím nebudu jíst,protože já jsem nemocná a jsem proste FAT!!

+M+

Sisi - 1. Ana

14. dubna 2009 v 20:46 | +Melody+
Jako dítě byla ošklivá a její rodiče, vévodkyně Ludvika a vévoda Max z ní byli znechucení - za neštěstí považovali už ten fakt, že se jim narodila dcera a ne syn. Alžběta, kterou od dětství všichni oslovovali Sissi, přišla na svět roku 1837.

Přes mimořádnou inteligenci se i u Sissi, stejně jako u většiny Habsburků časem objevily známky dědičného šílenství, sňatky mezi příbuznými vykonaly své. Bála se, že ji někdo sleduje a často se na veřejnosti nechávala zaskakovat některou z dvorních dam. Měla panický strach ze stáří. Jakmile se jí na obličeji objevily první vrásky, zakázala fotografům, aby se k ní přibližovali a schovávala si obličej závojem nebo vějířem. Až nezdravou péči věnovala i svým tmavě plavým vlasům, které jí sahaly až na paty. Denní úprava trvala tři hodiny a komorné musely ukázat, kolik vlasů se při česání vytrhlo. Pokud jich bylo moc, Sissi komornou vyhodila. Se svými 172 cm Sissi nevážila víc než 52 kg, v pase měřila po stažení šněrovačkou 47 cm - přesto zkusila stovky diet. Nejoblíbenější se skládala se směsi syrových vajec, šťávy z hovězího masa a studeného mléka. Spát chodila výhradně sama a s vlhkými šátky kolem boků, věřila, že zeštíhlují.

Poté, co shledala veškeré služebnictvo za příliš neschopné, aby ji řádně sešněrovalo do korzetu, nechávala se do něj každé ráno zašít. Nikdy si nesedla a ani ve svých pokojích neměla židle. Pokud za ní přišel nějaký nešťastník se žádostí, Sissi se mu ochotně věnovala, ale v poklusu. Sissi se také jako první panovnice naučila plavat. Všude, kde pobývala, pro ni museli zřídit tělocvičny s bradly, žíněnkami, činkami a kruhy.

Roku 1889 se z nešťastné lásky zastřelil její syn Rudolf, jeho smrt Sissi definitivně zlomila. Chovala se čím dál podivněji. Její anorexie dosáhla hrozivých rozměrů. Kvůli několikatýdenním hladovkám jí otékaly nohy, ale sotva se otoky zmenšily, cvičila do naprostého vyčerpání. Zemřela v Ženevě 1897 násilnou smrtí, italský anarchista ji bodl tříhranným pilníkem do srdce.

zdroj - ana.bloguje.cz



+M+

Hlad mě málem zabil!

28. ledna 2009 v 21:15 | +Melody+
Až do šestnácti let Vivian svoji postavu nijak neřešila. S výškou 172 cm a 62 kg (BMI 21) nebylo ani proč. Zvrat nastal právě až v 16 letech. Jedna z jejích spolužaček, nejhezčí dívka ve třídě s ideální postavou, začala držet dietu. Připadala si tlustá. Vivian to nemohla nejdříve pochopit, po příchodu domů strávila několik hodin u zrcadla. A tehdy začalo její trápení.
Najednou ji vyděsily 'špíčky' na těle. Okamžitě si naordinovala drastickou dietu. Zpočátku váha ubývala docela rychle... Po odbourání odpoledního jídla a večeří shodila po pár měsících 6 kilo. Ale najednou se ručička na váze zastavila!
"Začala jsem tedy vynechávat postupně skoro všechna jídla. Dokázala jsem za tři dny nic nesníst," vzpomíná dívka.
Drastické odmítání potravy si začalo vybírat svoji daň! Psychické problémy a nevolnost na sebe nenechaly dlouho čekat. "Chtěla jsem, aby to bylo pryč. Už jsem nevěděla jak dál, pořád jsem brečela..." říká.
Nepomohla ani návštěva u rodinné psycholožky. Ze zoufalství prohledávala opět kontakty na internetu. A zadařilo se!

Z extému do extrému

22. ledna 2009 v 20:58
Navždy v pasti

Zdravím všechny slečny, které mají jakékoli problémy týkající se příjmu potravy! Je mi 21 a s podobnými problémy se potýkám už od 16-ti. Tenkrát jsem bývala docela normální holka, štíhlá, pohledná, inteligentní, oblíbená; možná tedy až moc ctižádostivá a úspěšná. Najednou mi nestačilo 50kg/170cm, nestačily dobré známky, chtěla jsem víc. Nechtěla jsem ty "hloupé, ošklivé" kamarády/ky.
 
 

Reklama